Opět to zvládl! Dokázal sehnat tuk-tuk, opravit jej a ještě při tom natočit a sestříhat video z celého týdne. V neděli tak na všechny příznivce Tomíka na cestách čekal na internetu 3. díl Tomíkova večerníčku, tentokrát s názvem “Startujeme”.

Zatím poslední díl Tomíka na cestách je natřískaný emocemi. Od strachu, přes nervozitu k radosti, zklamání a nakonec velkému nadšení. Strach, že i přesto že našel tuk-tuk a člověka, který mu jej zprovozní, stejně něco neklapne. Nervozita z toho, že i když už bude tuk-tuk schopný daleké jízdy, Tomík jej v provozu neuřídí. Radost, že vše vlastně až na několik set zádrhelů funguje. A nadšení? Z toho, že konečně řídí svůj tuk-tuk a vyráží směr Morava.

Ano, je to tak. Tomíkovi se podařilo za obrovské pomoci “táty-opraváře” (jak mu sám říká) zprovoznit tuk-tuk - vše vymontovat, vykartáčovat, vyčistit, podívat se, co je potřeba nového a to nahradit, přidat benzínovou nádrž, také budík, který mu bude ukazovat stav benzínu, vyřezat otvor, aby mohl po cestě tankovat benzín ... zkrátka bylo toho hodně. 

Opravy, úpravy, minikaravan?

Další velkou kapitolou bylo předělání tuk-tuku na minikaravan. Tomík chtěl v tuk-tuku spát, aby mu ho nikdo neukradl, takže bylo potřeba dát zadní sedačky pryč, odřezat rám, připravit na krátkou postel. Jenže...: “ Začal jsem dělat to, co mi moc nejde - přemýšlet. A přišel jsem na to, že na přestavbu není dost času a já budu prostě spát ve stanu,” říká Tomáš Vejmola, který se nakonec snu o karavanu vzdal. Prozatím. Místo toho alespoň vyřešil problém s možným nepříznivým počasím. “Na smeťáku jsem objevil parádní plachtu, kterou použiju v případě dešťů.” Plachtu společně s “tátou-opravářem” namontovali na vozidlo a další radost byla hned na světě.

Po pečlivé prohlídce “stěrače stírají, světla svítí, blinkry blikají”, mohlo dojít ke zkušební jízdě. Tu napřed Tomík podnikl ze zadního sedadla jako divák a když zjistil, že vše opravdu šlape, tak jak má, odvážil si sednout za řidítka a zahájit první jízdu ve svém tuk-tuku. A uspěl. 

Během náročného týdne se stihl také přestěhovat blíže k opravně. Získal tím dle svých slov “prostornější ubytování” (dle našich slov si polepšil o pár centimetrů:).

A nadešel den D

A je to tady. Den D, kdy jde Tomík naposledy za tátou-opravářem. Po cestě mu naplno dojde, co ho teď čeká a začínají pracovat nervy: “Bojím se, že budu bourat. Jako nebudu, ale bojím se. Že se nabourám. Ale nenabourám. Jasně že nenabourám,” uklidňuje sám sebe. Bere svůj tuk-tuk a chce vyrazit. Ale ne…! Nejde nastartovat. Ani po x-pokusech, ani po desítkách minut. Nervozitu nahradilo zklamání. Tom už přemýšlí, kde by mohl sehnat další pojízdný tuk-tuk, když v tom táta-opravář přijde na to, že za vše může ucpaná hadička s palivem. Po vyčištění nastartoval!!!

Tomík nabere všechny své věci, spoustu náhradních dílů (nikdo neví, co vše se může po cestě přihodit), zamává a vyráží...

Neumím ani pořádně zařadit zpátečku, ale jedu!

“Mám opravdický strach. Vyrážím domů, ale neumím pořádně ani zařadit zpátečku a jednička jde ztuha. Čeká mě ještě opravdu moc, moc, moc problémů během celé cesty. Nevím, jak to vydržím psychicky, ale věřím, že to půjde,” komentuje svou současnou situaci cestovatel a nakonec s nefalšovanou radostí dodává: “Já jsem do toho šíleného provozu vyjel. Neumím plavat, ale skočil jsem do té vody ... No zkrátka, to bude ještě zajímavý,” ukončuje třetí díl večerníčku Tomík, jehož cíl je jasny - dojet domů, do Hranic. 

 

Foto: Tomáš Vejmola